SBÍRKA FOSILIÍ
(Zpracoval Doc. PhDr. Otto Čačka)
NĚKOLIK SLOV ÚVODEM
Původním motivem k založení prezentované sbírky fosilií bylo prosté vzrušení z „putování časem“. Zážitek osobního kontaktu s fosiliemi totiž umožňuje subjektu rozšířit hranice vlastního vědomí z vyhrazených několika desítek let na stamiliony - a přiblížit se tak k adekvátnějšímu pochopení našeho skutečného místa ve světě a snad i ve vesmíru. Člověk při tom nahlédne závratné mystérium “věčného koloběhu zrodu a zániku“ v procesu evolučního vývoje a uvědomí si zároveň onu nekonečnost možných kombinací zákonitostí i náhod (nahlíženo z lokálního účelového hlediska) nastávajících v procesu neustálé interakce organizmů s prostředím. Na rozdíl od minerálů má také každá kost „svůj vlastní jedinečný příběh“ - který můžeme domýšlet...
Za čtyři miliardy let postupoval vývoj života od jednoduchých eobiontů - prazákladu všech pozdějších živých soustav - přes autotrofní rostliny (přetvářející anorganické látky účinkem slunečního záření na organické sloučeniny a kyslík), až k heterotrofním organizmům (využívajících již organické látky rostlin či jiných živočichů). Život se šířil z moří přes sladké vody na suchou zem. Jednotlivé éry jsou spojené se změnami vlivů prostředí a tak všechny nepřizpůsobitelné organizmy zákonitě hynuly, zatímco jiné vykazovaly explozivní rozvoj. Tak vznikly specifické soubory reprezentantů jednotlivých vývojových ér, period i epoch.
SLOVNÍČEK:
Fosilie (fosilis – zkamenělý) jsou zbytky těl živočichů, rostlin a stop po jejich životních projevech, které se zachovaly ve vrstvách zemské kůry z minulých geologických dob. Vzhledem k tomu, že fosilizace představuje složitý a multifaktorově podmíněný fyzikálně-chemický proces, uchovalo se jich jen nepatrné množství.
Paleontologie (historická biologie) je věda o vývoji organizmů v uplynulých geologických obdobích. Dělí se na paleozoologii (zoopaleontologii), paleobotaniku (fytopaleontologii) a paleoekologii.
Malakologie obor zoologie zabývající se studiem měkkýšů.
Konchologie (conchologie) nauka zabývající se výhradně studiem schránek měkkýšů.
PS: Schválně jsem se v expozici dopustil jedné chyby a jsem moc zvědav, kdo ji objeví… (otto@cacka.cz).
SBÍRKA FOSILIÍ USPOŘÁDANÁ PODLE PŘÍSLUŠNÉ GEOLOGICKÉ ÉRY VZNIKU
PRVOHORY /paleozoikum/ (600 - 250 mil.l.) - STAROVĚK ZEMĚ
STARŠÍ PRVOHORY: KAMBRIUM (510-545) Život dosud nevystoupil z moře. Nastává rozmach bezobratlých s pevnou vnější kostrou: trilobiti, ramenonožcí, láčkovci, ostnokožci, archeocyatidi aj. Vývojově pokročilo i rostlinstvo. ORDOVIK (435-510) – je spojený se vznikem odlišných klimatických pásem. Rozhojňují se dále všechny dříve vzniklé druhy živočichů (trilobiti, koráli, ramenonožci, ostnokožci, lilijice aj.). Vzniká i řada nových živočišných skupin – zvl. pohyblivější strunovci a bezčelistní praobratlovci (štítnatci). Jednoduché rostliny se uchycují v bažinách a zvětralých usazeninách. SILUR (395-435) přináší bouřlivé horotvorné procesy a ústup moře. Mořské dno je plné korálů, lilijic, mlžů, mechovek atp. Vzniká raná forma amonitů, přímé i zahnuté loděnky, předchůdci ostrorepů aj Sladkovodní oblasti zaplňují rybovití praobratlovci. Objevují se i první chrupavčití obratlovci čelistnatí. DEVON (345-395) je nazýván „obdobím ryb“. V teplých mořích vznikají paryby, ryby i malí žraloci. Daří se také měkkýšům, jiné druhy živočichů naopak vymírají (graptoliti). Drobná flora (kapradiny) se začíná přesouvat na pevninu.
MLADŠÍ PRVOHORY: jsou skutečnou „kolébkou rostlin a živočichů“. KARBON (280-345) Vysoký obsah oxidu uhličitého ze sopečné činnosti přinesl bujné porosty rostlin nahosemenných, stromovitých plavuní, přesliček atp. (Později zničených suchem=základ uhlí). Souš zaplavuje hmyz. Z lalokoploutvých ryb vznikají vyšší čtyřnozí obratlovci (obojživelní krytolebci). PERM Zvětšuje se plocha souše. Vedle mizejících a přežívajících (vývojově významní savcovití plazi!) vznikají i nové druhy (zvl. rostliny jehličnaté, cykasy, jinany). Mizí trilobiti, ubývají loděnkovití a zmenšuje se četnost nepřizpůsobivých obojživelníků. Rozvíjí se zvl. plazi, kterým zrohovatělá pokožka poskytla nezávislost na vodním prostředí. Konec prvohor je spojován se smrtícím zářením vyvolaným výbuchem supernovy poblíž země.
Ve městě Brně jsou dosud patrné vrstvy starohorních vyvřelin - na úbočích Kraví hory a v podkladu Petrova i Špilberku. Suchem devonu zvětralé horniny vzniklé dříve bouřlivým vrásněním připomíná Červený kopec. V následujícím mělkém moři pak z korálových útesů vznikaly devonské vápence (Hády, Moravský kras) s otisky živočichů.
V prvohorní části sbírky je vedle několika druhů trilobitů (Metacantia, Diacalymene), ramenonožců (Citospirifer grabaur, Fospirifer ramosus) a předchůdců amonitů (Goniatit, Orthoceras, Manticoceras), včetně ježovky a schránkovců (Brachiopoda, Tentaculites) i poměrně vzácný západoaustralský druh lilijice (Jimbacrinus bostocki), velká chroustnatka (Dinoplax gigas) a několik pěkných otisků krytolebců (stegocephalis), ba našel by se tam i zkamenělý rybí koprolit. Místy nálezů jsou Čechy, Ukrajina, Maroko, Jižní Afrika a Amerika. Z rostlinných fosilií jsou v naší sbírce zkamenělé plavuně, přesličky i opalizované dřevo.
DRUHOHORY /mesozoikum/ (250 - 65 mil.l.) - STŘEDOVĚK ZEMĚ
Tato geologická éra má tři periody: TRIAS (195-245), JURU (141-195) a KŘÍDU (65-141).
Postupně zmizelo zalednění a převládlo podnebí teplé a vlhké. Druhohorní svět je obdobím zanikání druhů primitivnějších a nástupu pokročilejších.. Nahosemenné rostliny začínají vytvářet mnoho druhů, koncem druhohor jsou již na ústupu. V období křídy dochází k perspektivnímu vývoji rostlin krytosemenných. Ve světě živočichů je v druhohorách charakteristický rozmach a následné vyhynutí plazů (veleještěrů). Životu ve vodě, na souši i ve vzduchu zde vévodily ohromující formy plazů (40-80 tun) - jejichž kosterní pozůstatky nahánějí dodnes hrůzu. Vody moří ovládali ryboještěři a mohutní mořští ještěři (ichtyosauři a plesiosaři, později morosauři aj.). Mezi suchozemskými gigantickými „veleještěry“ se vyvínuly nejrůznější druhy býložravých monstrózních obrněnců (Saurischia aj.), ale i mnoho forem dvounohých dravců. Největší z nich (Tyranosaurus – 5 m), by dokázal jediným skousnutím utrhnout až 70 kilogramů masa.. Svůj vrchol zažívají i ptakoještěři - kteří z původní létací blány dosáhli až 18 m. rozpětí křídel. Z praještěrů se postupně vyvinuli ptáci, zatímco savcovití plazi (terapsidé) jsou prokazatelně prapředky linie savců. V druhohorních mořích proběhl také rozmach i zánik amonitů a belemnitů. U jiných druhů (mlži, ramenonožci, ostnokožci, lilijce atp.) to neprobíhalo tak radikálně. Vznikly také nové druhy ryb (mnohokostné, celokostné), žraloků, rejnoků, chimér, hadi, ptáci i vyspělejší savci (vačnatí a placentární). Četní byli čolci, mloci, vodní želvy, žáby a krokodýli. Na konci probíhalo vrásnění Karpat, Alp a Himalájí, docházelo i k řadě sopečných erupcí, které do atmosféry uvolňovaly množství oxidu siřičitého a uhličitého. To mělo za následek vážné narušení klimatických podmínek. Největší pohromu však připravila tehdejším formám života na Zemi srážka s planetkou (či obřím meteoritem) v oblasti Mexického zálivu..
Obří kontinent se rozdělil a Moravu zaplavilo moře. Devonské vápence zvrásněné horotvornými procesy byly v druhohorách pokryty usazeninami jurského moře. Na Stránské skále, Hádech i v Krasu se vyskytují fosilie či otisky ježovek, ramenonožců, hlavonožců amonitů , belemnitů, lilijce, ba i žraločích zubů. Je to parné i na kamenech řady brněnských staveb.
Chloubou naší „druhohorní police“ jsou vedle skořápek dinosauřích vajec (Saltasaurus, Saurischia), také kosti a zuby dinosaurů vodních (Mososaurus, Plesiosaurus), chodících po zemi (Spinosaurus, Carcharodontosauus, Megalosaurus) i létajících (Anhanguera pterosaurio). Vedle toho obsahuje i řadu zkamenělých ježovek, schránek skořápnatců, ramenonožců (Siberella), měkkýše loděnky (Nautiloidea) i otisk ryby. Pro druhohory jsou také charakteristické fosilie nejrůznějších druhů amonitů (Perisphintes, Aroniceras, Hildoceras bifros aj.). Místy nálezů jsou vedle Slovenska zvláště Maroko, Madagaskar, Čína a Amerika.
K E N O Z O I K U M - NOVOVĚK PLANETY ZEMĚ !
Kosmická katastrofa, která přivodila zánik velkého procenta původních živočichů i rostlin, zároveň vytvořila prostor pro rozmach nových vyšších forem.V posledním období naší planety (65 mil. Let) dochází -přes četné pohyby zemské kůry- k relativnímu ustálení zemského povrchu do jeho nynější podoby. Kenozoikum má dvě éry – delší TERCIÉR (63 mil.l.) a dosud krátký KVARTÉR (2-3 mil.l.).
TŘETIHORY /terciér/ (65–1,8 mil.l.) - DOBA SAVCÚ
Éra třetihor se dělí na dvě periody zahrnující řadu epoch: PALEOGÉN (Paleocén /65-45/ - lokálním poklesem pevniny jsou rozsáhlá území všech kontinentů opět pod vodou s doprovodným ochlazením. Eocén /45-38/ - postupné oteplování, které spolu se srážkami vyvolalo rozsáhlé šíření fauny /zákl. hnědého uhlí/. Oligocén /38-23/ - nové vyzdvižení pevniny a zformování souší do dnešní podoby. Vznikly Alpy, Pyreneje, Karpaty, Kavkaz a Himaláj.). NEOGÉN (Miocén /23-7/ - přes zhoršování počasí trvá bohatství rostlin. /naftotvorné vrstvy/. Pliocén /7-1.8/ - na konci terciéru nastal výrazný pokles teplot a vzniká zalednění.
Skleníkovému efektu po dopadu planetky dokázaly odolat jen přizpůsobivější (tedy i méně „specializované“) živočišné druhy a v mořích i na pevnině pak vznikaly nové. Další vývoj je soumrakem plazů, rozvíjí se ale ptáci a savci. Prostředí a způsob života utváří formu těl. V mořích se šíří ježovky, korýši i nové druhy mlžů podobné dnešním, ale i obrovští žraloci. V močálech jsou hojní obojživelníci (mloci, žáby aj.). Rostlinstvo vykazuje také rysy společné s dnešní květenou. Nastává rozmach krytosemenných rostlin. V Pobaltí jsou hojné borovice (jantar), u nás pralesy listnaté, severněji jehličnaté. Řada představitelů hmyzu se uchovala v jantaru i jílech. Životní podmínky prospívaly rozvoji létavých a nelétavých ptáků. Zelenou však měli především přizpůsobiví savci (400 druhů). Mnoho typů zvířat té doby však nepřežilo (např. předci kopytníků /rané formy sudokopytníků i lichokopytníků – tapírů, nosorožců, koňovitých/, řada druhů chobotnatců /mastodonti, deinotheriidae i ochechule/ aj.). Úspěšnější byli hlodavci (myšovití, zajícovití atp.) i kytovci. Mnohotvární hmyzožravci dali základ mj. i prašelmám, a jim blízcí prasavci také pravým šelmám (kunovitým, medvědovitým, psovitým, kočkovitým, a pravděpodobně i ploutvonožcům). Z této přizpůsobivé skupiny pochází i primáti (paleocenní poloopice). V eocénu pak vznikly ještě pokročilejší opice (lemurovití aj.), které (např. býložravé opice) se v té době vyvíjely téměř rajsky bez ohrožení a v dostatku plodů krytosemenných rostlin. Z hmyzožravců se dodnes uchovali ježci a netopýři. Vývoj savců pak postupoval tak rychle, že se na konci dané periody již objevuje člověk.
Morava vystoupila z moře teprve před 10 mil.let, zbytky jeho písčitého pobřeží představuje Černovická pískovna. Před 15. mil.l. dopadl do jižního Německa obří meteorit (vltavíny, moravské koule).
Třetihorní část naší domácí sbírky představuje nejtypičtější fosilie z té doby: nálezy mnoha druhů mlžů a plžů, otisky ryb, ba i fosilii kraba. Pochopitelně vedle třecích destiček rejnoků i značné množství žraločích zubů nejrůznějších druhů, včetně nejmohutnějšího - Megalodona. Ze suchozemské oblasti jsou zde četné otisky listů, hmyz uchovaný v jantar, ba dokonce i kosti vyhynulého slona deinotheria. V potocích vznikly „Bílinské koule“. Nechybí však ani úlomek meteoritu a ukázky vltavínů a moravských koulí. Nálezy pochází od nás, z Maďarska, Německa, Ruska, Pobaltí i USA.
ČTVRTOHORY /(kvartér)/ (1,8 mil.l.)..- DOBA ČLOVĚKA (antropozoikum)
Pro čtvrtohory je charakteristický opakovaný nástup ledových dob, během kterých velkou část zemského povrchu pokrývaly mohutné ledovce. Střídaly se etapy chladných glaciálů a teplejších interglaciálů. Geologové tuto dobu dělí na PLEISTOCÉN (kdy klesající teplotu provázely sněhové vánice a masy sněhu se měnily v led) a současný HOLOCÉN. Postupně se vymezila i dnešní klimatická i výrazně odlišná vegetační pásma. Pro datování jsou významné čtvrtohorní usazeniny měkkýšů a břichonožců. Z pleistocénních savců jsou nejvýraznější chobotnatci, z nichž nejznámější je mamut, chráněný před chladem hustou srstí. Jeho kosti a kly byly nalezeny ve velkém množství i u nás v Dolních Věstonicích. Z dalších připomeňme srstnaté nosorožce, velké jeleny, pratury, zubry a koně. Existovala i řada hlodavců. Z šelem to byl např. medvěd jeskynní, šavlozubý tygr, jeskynní lev, vlk, liška, hyena. rosomák aj. Bylo možné se setkat i s velbloudy a hrochy. Mastodont prý žil v Americe ještě před několika tisíci lety. Během čtvrtohor vrcholí rozvoj primátů. Od úzkonosých opic se oddělila nadčeleď Hominidea, do které patří lidoopi i lidé (hominidas). K rozvoji rodu Homo stačilo přírodě 3 miliony let. I když čtvrtohory představují v historii planety Země jen krátký časový úsek, přesto se jedná o mimořádnou epochu zrodu člověka. První doklady lidské činnosti ze starší doby kamenné jsou pazourky, pěstní klíny kamenné sekery atp. Těmito prvními nástroji lidé opracovávali dřevo, lovili, řezali maso, ale také bojovali. Přežití všech “experimentů přírody“ vyžadovalo vždy dobrou tělesnou odolnost, nezbytné psychické schopnosti a jako ve všem i optimální souhru náhod…
Ledovce do brněnské kotliny nikdy nezasáhly. Ledovcové masy končily na severní Moravě. Z cihelny na Červeném kopci pochází u nás nejstarší nález milion let strarého člověkem opracovaného valounu. U Stránské skály byly nalezeny důkazy o pobytu tlupy pralidí, kteří zde žili před 800-700 tisíci roky. Zachované kosti jimi ulovených zvířat pochází z ptáků, býložravců i dravců a lesního slona. Lovci mamutů typu Homo Sapiens vybudovali v brněnské kotlině již před 25 000 lety několik mimořádně velkých tábořišť. Zanechali po sobě nejen řadu kamenných a kostěných nástrojů, ale i umělecká díla. V poslední době ledové (před 20 000 roky) byly životní podmínky tak nepříznivé, že lidé z jižní Moravy odešli a teprve před 13000 lety, kdy se opět oteplilo a přišli lovci sobů. Brněnská krajina se pak postupně stávala významnou křižovatkou obchodních cest, mísily se zde kmeny i celé národy. Před příchodem Slovanů (asi v 5.st.n.l.) žili na území budoucího Brna žili Keltové, Markomani a Kvádové. To je už ale počátek novodobých dějin.
Poslední pohled do našich sbírek napoví, že v nich máme poměrně slušně zastoupeny i čtvrtohorní nálezy. Od mamutí stoličky druhu Mamuthus primigenius, přes jeho část žebra, velkou kost, díl klu a drobnější mamutovinu, až po chuchvalec pravé mamutí srsti. To vše bylo vesměs nalezeno na Sibiři v Jakutské oblasti, ale i v Bílých Karpatech. Můžete vidět také zuby a kosti jeskynního medvěda (Ursus spelaeus), zub koně, zubra aj.nálezy z Moravy a Slovenska. Naše sbírka by však nebyla úplná, kdyby neobsahovala zároveň i pravé pazourky a pěstní klín.
Snad Vás náš koníček alespoň trochu upoutal a možná i inspiroval k nastartování další možné životní orientace na novou ušlechtilou předmětnou oblast... Za sebe Vám to mohu jen doporučit - stejně jako zaměření na následující oblast na ukázce naší další navazujcí sbírky. Ani pro ni nebyl na počátku jiný motiv, než zaujetí neuvěřitelnou rozmanitostí tvarů a barev schránkovců (podkmen Conchifera), tj. ulit plžů (třída Gastropoda – 50.000 druhů) a lastur mlžů (třída Bivalvia – 20.000 druhů), i hlavonožce loděnky hlubinné (třída Cephalopoda – 1200 druhů). Dokud se člověk nenudí, tak nestárne…!
UKÁZKA SBÍRKY ULIT A LASTUR
LITERATURA:
HABĚTÍN, V. – KNOBLOCH, E.: Kapesní atlas zkamenělin. SPN, Praha 1983
IVANOV, M.- HRDLIČKOVÁ, S. – GREGOROVÁ, R.: Encyklopedie zkamenělin. Granit, Praha 2001
KOŠŤÁK, M.: Dávný svět zkamenělin. Granit, Praha 2004
PROKOP, R.: Zkamenělý svět. Práce, Praha 1989
ŠPINAR, V. – BURIAN, Z.: Kniha o pravěku. Albatros, Praha 1986
ZÁRUBA, B.: Cesta do pravěku / Dávný svět v obrazech Zdeňka Buriana. Granit, Praha 2000
de BRUYNE, R. H.: Encyklopedie ulit a lastur. Rebo Productions, Dobřejovice 2004